Aktivity 2020

Rok 2020 byl ovlivněn epidemickou situací v souvislosti se šířením Covidu - 19 v ČR, kdy nebylo prakticky možné, aby se členové Spolku aktivně osobně setkávali, aby se mohli účastnit odborných seminářů a debat, setkávání s širokou veřejností atd. I v roce 2020 se však členové Spolku snažili vyjadřovat k zásadním záležitostem, které mají vliv na úroveň právního postavení chráněných osob.

Aby bylo patrné, že Spolek je veskrze sdružením demokratickým, uvádíme příklad diskuse mezi členy k problematice notářských zápisů dohod v opatrovnické agendě.

Vyjádření k notářským zápisům ve věcech péče a výživy

JUDr. Nová:

Zásadní změna – poznamená osudy tisíce dětí.

Dosud ochranu dětí zajišťoval nezávislý soud vybavený odborným personálem, nyní rozhodnutí ponecháno na rodičích – stvrzováno neodbornou institucí – notářem, který bude potvrzovat dohodu bez zkoumání jejího souladu nebo rozporu se zájmem dítěte.

Rozpor s postojem Ústavního soudu ČR – rozhodnutí směřující k ochraně manželství a rodiny.

Co zastoupení kolizním opatrovníkem? – neposkytnutí kolizního opatrovnictví je porušením článku 3 Úmluvy o právech dítěte?

Dnes nelze vždy předpokládat – vždy je dohoda rodičů nejlepším uspořádáním poměrů jejich dětí.

Soud je vázán vyšetřovací zásadou.

Jak bude soud následně posuzovat změnu poměrů? – v původním rozhodnutí schváleném notářem, nebyly vůbec zjišťovány.

Není zahrnuto postavení dětí osvojených v pěstounské péči poručníků.

K tomuto vyjádření JUDr. Nové se připojila většina vyjadřujících se členů Spolku.

JUDr. Horká:

V praxi u soudu dohody mnohdy až při jednání dolaďujeme, aby byly určité a vykonatelné (většinou ale v zájmu dohody – pouze formulačně).

Mgr. Behr:

Notář nepracuje zdarma – jedná se tak trochu o privatizaci soudní moci

Opatrovnické řízení je osvobozeno od placení soudních poplatků.

JUDr. Štětinová:

Dohody uzavírané pro úřad práce – pro dávky státní sociální podpory – účelové, odhalíme.

JUDr. Marková:

Notáři řeší dědictví + obchodní věci, rodinné věci jsou jim značně vzdálené

Budou mít notáři pravomoc dohodu neschválit?

JUDr. Sépeová:

Stát by se neměl v opatrovnických řízeních zbavovat odpovědnosti za ochranu práv dětí.

JUDr. Svobodová a JUDr. Kříhová:

Osobní poznatky o tom, že o tom notáři usilují.

JUDr. Svobodová:

Participační právo dítěte – nález Ústavního soudu ČR II ÚS 725/2018.

JUDr. Beranová:

Nové trendy a tendence rodinného práva jsou jednostranně zaměřeny tak, aby se kolem rozpadu původní rodiny vše rychle a zběsile ukončilo.

Vůbec se nepracuje s myšlenkou, že rodiče by se mohli dobrat řešení, kdy v zájmu dítěte obnoví rodinnou domácnost.

Pod tlakem rozpadu jsou rodiče mnohdy schopni prakticky se domluvit na čemkoliv jen proto, aby už byli rozvedeni. Pak ale mnohdy začíná to hlavní souzení.

JUDr. Zuklínová + manželé Flintovi – PFUK

Dohody vychází z Cochemského modelu?

Kritici – není chráněno dítě, není zajištěno, že bude informováno, že vysloví svůj názor

Cochem nelze použít na všechny případy.

Spolupráci rodičů nelze vynucovat.

Dohody pod nátlakem nemají dlouhého trvání.

Základní principem je princip ochrany dítěte, jeho nejlepšího zájmu.

Úloha notáře – „bude dohlížet na to, aby dohoda nebyla ve zjevném rozporu se zájmem dítěte?“

Role notáře je, byla a bude vždy odlišná

K chránění zájmu dítěte jsou povolány jiné subjekty – soud + OSPOD

Co obsah smlouvy? – notář není způsobilý je připravit

Co participační právo dítěte?

Kdo a za co bude školit notáře a proč, když to umí soudci?

Rychlost opatrovnického řízení.

Preference dohody je již od roku 1964 v zákoně.

Jde pouze o formalitu – přesun agendy ze soudu na notáře

Notáři tomu vůbec nerozumí.

Není pravda, že to nebude mít dopad na státní rozpočet – co školení notářů?

Nedojde ke snížení opatrovnické agendy – o to později těžší soudy.

JUDr. Kafková, JUDr. Kulhánková, JUDr. Fiedlerová, JUDr. Petržálková, JUDr. Kacafírková:

Souhlasné stanovisko s předkládanou novelou

JUDr. Ptáček:

Principiálně není proti dohodám, které by napříště měly přijít na notáře. Na druhou stranu však v návrhu nevidí záruku, že notáři budou mít efektivní systém zaručující respektování práv dítěte podle Úmluvy o právech dítěte.

Soudy se s principem nejlepšího zájmu dítěte vyrovnávají dlouho a mají k dispozici mechanismy, jak závazkům z Úmluvy dostát.

Notáři se budou muset vypořádat se závěry stanoviska NS ČR, ze dne 19. 10. 2016 sp. zn. CPJN 204/2012 (R 110/2016) – „V odůvodnění rozhodnutí o schválení dohody rodičů o výživném soud uvede, jaká zjištění učinil o oprávněných potřebách dítěte na straně jedné a schopnostech, možnostech a majetkových poměrech povinných a jejich životní úrovni na straně druhé, s přihlédnutím k tomu, kdo a v jakém rozsahu o dítě osobně pečuje, a to alespoň v takovém rozsahu, aby bylo zřejmé, že dohoda rodičů není ve zjevném rozporu se zájmy dítěte“.

JUDr. Kapitán:

Jedním z cílů navrhované úpravy má být ulehčením opatrovnickým soudům. Vůbec nepochybuji, že je to dobře míněná snaha a nepřipouštím spekulace typu, že se jedná o nahrávku na požadavky „notářské lobby“.

Opatrovnická justice potřebuje zcela něco jiného, především systémovou a personální podporu.

Cena osudu dětí procházející systémem péče státu o ně je mnohem větší než „úspora“, které můžeme takto dosáhnout.

Pokud změna pak zrušení povinné úpravy péče a výživy v souvislosti s rozvodem. Pokud chceme notářský zápis kvůli úřadu práce, je snažší donutit úřad práce, aby respektoval prostou dohodu.

Závěr:

Nutná široká diskuse – nikoliv přílepek k jinému zákonu !!!

Dalším příkladem ke zpracování odborného stanoviska pro Ministerstvo spravedlnosti ČR je následující text:

Pro systemizační komisi při Ministerstvu spravedlnosti ČR k otázce sjednocení koeficientu C a PaNc

O sjednocení koeficientu výkonnosti v agendě C a PaNc se již dlouhodobě hovoří, a to ještě v době před přijetím nového občanského zákoníku, kdy soudům v souvislosti s touto novelou a také v souvislosti se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí přibyla celá řada dalších povinností.

Je především nutno vzít v úvahu, že rodinněprávní a opatrovnická oblast je oblast, která je pro účastníky řízení velmi citlivá a s tím souvisí jejich vlastní postoje a prožívání celého řízení. To vyžaduje od soudce, který tuto agendu soudí, na straně jedné vyšší míru empatie, na straně druhé schopnost vést proces tak, aby směřoval k včasnému rozhodnutí. Jedná se o práva nezletilých dětí, jejich dalšího vývoje, potažmo o situaci celých rodin a osob omezených ve svéprávnosti, proto by měla být právě této problematice věnována zvýšená pozornost a kdy také rychlost řízení má velmi často zásadní roli.

V zákoně o zvláštním řízení soudním v § 471 odst. 2 je vysloveně uvedeno, že ve věci péče soudu o nezletilé rozhoduje soud s největším urychlením. Bohužel však mám za to, že poté, co soudům napadá stále větší počet těchto věcí, za situace, kdy mnohdy soudci obdrží nápad kolem 50 věcí měsíčně i více, není již v možnostech soudců dostát tomuto citovanému zákonnému ustanovení. Samozřejmě s tím souvisí i objevující se stížnosti na délku soudního řízení.

Dále je nutno vzít na zřetel, že řízení týkající se nezletilých dětí a opatrovnictví je vedeno zásadou vyšetřovací a projednací, soudce je tedy povinen provádět i jiné důkaz než které jsou účastníky navrhovány a každé řízení musí být ústně a veřejně projednáno. Nelze tedy rozhodovat, jako v civilních sporech ve zkráceném řízení rozsudkem pro uznání či zmeškání. Navíc je řízení vedeno úplnou apelací, tj. že důkazy může účastník předkládat v průběhu celého řízení.

Většinu věcí je nutné projednat v jednací síni, kde soudce tráví řadu hodin a provádí řadu důkazů, jednání jsou obtížná i vzhledem k tomu, že vztahy mezi soudícími se účastníky jsou mnohdy velmi vyhrocené, emotivní a agresivní. V řadě řízení dnes účastníky zastupují advokáti, kteří v zájmu svých klientů navrhují provedení řady důkazů. Soudce musí vyvinout značné úsilí oproti předchozím letům, aby účastníky dovedl k dohodě. Velké množství věcí dnes není možné skončit při prvním jednání, jsou to zejména řízení, týkající se věcí, kdy je navrhována střídavá péče, kdy se jedná o styku rodičů s dětmi, o výživném apod.

V souvislosti s novým občanským řízením přibyla soudcům celá řada dalších úkonů, zejména v oblasti osvojení, pěstounské péče, ústavní výchovy, svéprávnosti a dalších. Povinností soudce, i když připouštím, že tuto agendu provádí s pomocí vyšších soudních úředníků či asistentů, je otázka dohledů a další agendy, tedy věcí, které jsou na živé spisovně, kdy však konečnou zodpovědnost vždy nese soudce. Připomínám také, že do řady řízení v současné době vstupuje jako další účastník okresní státní zastupitelství. Soudům také přibyla další povinnost, kterým je slyšení dítěte, rovněž tak povinnost shlédnutí osoby, o jejíž svéprávnost se jedná a zjišťování jejího názoru, tedy výjezdy do sociálních a zdravotních zařízení.

Náročnost této agendy mohou podle mého názoru zcela nezávisle potvrdit i advokáti, kteří v rodinných věcech zastupují, příp. i Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, které v tomto směru má jistě poznatky od sociálních pracovnic.

Uznávám, že věci rodinněprávní agendy a opatrovnické nejsou věcmi, které by byly skutkově těžké, ale jde o zcela jiný typ agendy a při jejím rozhodování soudce musí postupovat a přistupovat k ní tak, jak jsem shora popsala. Většina soudců, kteří tuto agendu soudí, se snaží postupovat s co největším urychlením, takže dochází k tomu, že soudí 3x mnohdy i 4x týdně, v práci zůstávají po pracovní době, příp. si nosí práci domů apod. Pokud se situace nezmění a soudcům bude přidělováno 50 věcí a více měsíčně, je nutno si skutečně položit otázku, zda soudce je potom schopen všechny spory projednat pečlivě, spravedlivě a dostát tak právům účastníků řízení a zájmům dětí, kdy všichni mají podle zákona právo na spravedlivý proces.

Rodinné právo a otázka svéprávností je u řady soudů dlouho podceňovanou agendou, některými kolegy, kteří soudí civil a trest opovrhovanou, a na některých soudech kolegové civilisté dávají tento svůj názor soudcům, kteří řeší rodinněprávní agendu, jednoznačně najevo. Myslím si, že tato situace není v pořádku, nepovažuji toto jednání kolegů v souladu s etikou soudce, kdy každý druh agendy je jiný a soudce by si měl vážit práci kolegů, ať už pracují na kterémkoli úseku a vyřizují jakoukoli agendu.

Ze všech výše uvedených důvodů se proto domnívám, že by výkonnost soudců, kteří vyřizují agendu P a PaNc by měla být srovnána s agendou soudců, kteří vyřizují věci C a T.

Oblast rodinného práva vykazuje určitá specifika proti jiným právním odvětvím, která spočívají mimo jiné v tom, že se přímo a bezprostředně dotýká života každého občana. Její podceňování na soudech není v souladu s cíli rodinné politiky státu a v souladu s trendy v zahraničí, kdy zájem a ochrana nezletilých dětí je na prvním místě.